238
стью. Эти особенности необходимо сохранять, конечно
избегая безвкусицы. В первых абзацах «Крошки Доррит»
это не удалось переводчику прошлого века Ф. Кралу (F.
Kral), механически сохранившему повторения, но
удалось Е. и Е. Тилшовьш (Е. а Е. Tilschovy), которые,
сохранив лишь основной принцип, подошли к передаче
этого выразительного средства творчески:
Everything in Marseilles, and about Marseilles, had
stared at the fervid sky, and been stared at in return, until a
staring habit had become universal there. Strangers were
stared out of countenance by staring white houses, staring
white walls, staring white streets, staring tracts of arid roads,
staring hills from which verdure was burnt away... Far away
the staring roads, deep in dust, stared from the hill-side,
stared from the hollow, stared from the interminable plain.
Všechno v Marseilli i
kolem Marseille hledělo
ztrnu-le na rozžhavene nebe
a to opět tento pohled
vracelo, až se ztrnuly ten
pohled stal všeobecnym
zvykem. Cizinci byli zmateni
těmi ztrnule hledicimi bilymi
domy, ztrnule hledicimi
bilymi zdmi, ztrnule
hledicimi bilymi ulicemi,
ztrnule hledicimi prašnymi
silnicemi, ztrnule hledicimi
pahorky, jejichž zeleň byla
sluncem spalena…
V dalce ztrnule hledici
silnice vysoko pokryte pra-
chem ziraly s uboči pahorků,
ziraly z udoli, ziraly z neko-
nečne roviny.
Ф. Крал
Cela Marseille i okoli
civělo do rozpalene baně
oblohy, ktera ztrnuly po-hled
opět vracela, až ta ztrnulost
zachvatila kdeco i kdekoho.
Z bodave bělosti domů, z
pronikave běli zdi i ulic, z
běloby jednotvarnych pasů,
vy-prahlych silnic, z šedo-
bilych kopců, jejichž zeleň
neodolala slunci, šla cizin-
cům až hlava kolem...
Od uboči kopců, od
udoli, or nezměrnych ro-vin,
od cele te dali se ostře
odražely bělave prašne cesty.
Е. и Е. Тилшовы
Впечатления раскаленного добела полдня в Марселе,